AIKI sestry

16010258_1752422331744733_2087672393_o

Zímní škola pana Mlynára 5.–6. Dan

KAPITOLA I. ÚVOD

AIKIsestra Lucie se v uplynulých dnech zúčastnila něčeho naprosto úžasného a jmenovalo se to Zimní škola Martina Mlynára 5.–6. Dan.

Tohoto senseje, jak si již fanoušci AIKIsester mohli povšimnout, Lucie neztrácí z očí a zúčastňuje se hojně jeho seminářů, protože jsou to prostě nejlepší semináře. Víc netřeba v úvodu dodávat.

 

KAPITOLA II. ZAMRZLÁ ŽILINA

Na seminář jsme jeli vlakem s Theou a naší další aikidistickou spolužačkou Annou. Cesta nám rychle utekla a všichni lidi, obývající s námi vlak, byli neskutečně hodní a pozorní a sotva jsme vyluštily jednu křížovku, už nám podsouvali další, protože si všimli, že když luštíme křížovky, neděláme takový bordel.

15992046_1752396385080661_1237963620_o        15991896_1752396391747327_1994281803_o

Abychom se na nové, krásné a hlavně teplé dojo pana Mlynára ještě více těšily, nechaly jsem se autobusem odvést jak nejdál od dojo to šlo. Krásně jsme se díky tomu prošly po zamrzlé Žilině.

16106563_1752396388413994_944015216_o

 

KAPITOLA III. ŽILINA HORE PIČOU

Když jsem dorazily do dojo, čekal nás tam Ivánečko, Petr a Láďa a tak nějak jsem se domluvili, že půjdeme obrátit Žilinu hore pičou. Nicméně nejsem si jistá, jestli jsme k tomu zvolili správný podnik, protože jsem se usídlili v gay baru…

Potom jsme se vrátili najebaní domov a šli spát. Tak. To by byl první večer.

Ráno jsem zažili ty nejkrásnější raňajky na světě, protože Thea měla skvělý nápad, aby Ivan přivezl toustovač a tak se také stalo. To se pak pokaždé vstávalo úplně s chutí do života. Nebo aspoň ten první den se vstávalo s chutí do života. Pak vlastně někteří ani nespali, takže nemuseli ani vstávat.

 

KAPITOLA IV. FUNGOVÁNÍ VESMÍRU, ŽIVOTA A VUBEC

Tréninky pana Mlynára byly zase naprosto famózní! Neexistuje asi na světě aikidistická výuka, kterou by Aikisetra lépe chápala, než ta jeho. Každé jeho zastavení cvičení má smysl a pokaždé jí řekne, co v té chvíli potřebuje slyšet. K tomu samozřejmě používá úžasné mnemotechnické pomůcky. Dozvěděli jsme se například, že: S bokenem nikdy nesmíme zacházet ako keď zbierame po vonku hovná a nepáči sa nám to.” Jako uke nikdy nesmíme mít postoj ako invalid na plavárni” a taky nesmíme vyzerať ako Superman, ktorého bolí chrbát” a hlavně nikdy nesmíme skákať do pádu, ako partizán do zákopu”

Na tomto semináři však pan Mlynár slovní pomůcky vylepšil i názornými ukázkami. Na ty si brával vždycky Ivana. Když někomu nebylo jasné, jak správně útočit protivníkovi do slabin, už byl u tabule Satan a zažíval to na vlastní kůži (slabinu). Když jsme nevěděli, jak jako že nemáme být v předklonu jako invalid na plavárni, už byl zase u tabule Ivan a zažíval předklon přímo v místech, tentokráte, slabiny pana Mlynára. Nejlepší práci Ivan odvedl při ukázce bokenu. Celou dobu s panem Mlynárem přecvičoval malý Maťo, ale na takovou choulostivější techniku si nakonec sensej musel vzít Ivana, protože pak jsme mohli lépe pochopit vztah uke–tory. Jakože mezi nimi má být láska, harmonie, porozumění, vzájemná úcta, něžnost… Což je asi potřeba, pokud najednou máme toriho úplně pod sebou.

Pana Mlynára sleduji zatím teprve rok, ale musím říci, že udělal veliký pokrok. Začíná chápat věci, které ostatním aikidistům zůstávají zatím utajené. Dal nám dokonce přednášku o tom, jak by Aikido vypadalo, kdybychom ho cvičili na kometě jejíž gravitační síla by se značně lišila od té na planetě Zemi. Připomnělo mi to jeden citát samotného O senseie, který zní: „Cesta Aiki je nekonečná. Je mi 76 let, ale stejně se mám co učit. Není to jednoduchý úkol, zvládnout Cestu v Budo nebo v umění. V Aikido musíte rozumět každému úkazu v přírodě. Např. rotaci Země a nesmírně spletitému a dalekosáhlému řádu Světa. Je to cvičení na celý život.“ Myslím si, že pan Mlynár se tomuto porozumění nezadržitelnými kroky blíží.

 

KAPITOLA V. MYŠÍ KOŽÍŠEK

Cvičívalo se od deseti ráno a poté od půl šesté večer, takže bylo poměrně dost času najíst se, eventuelně odpočinout nebo navštívit úžasné žilinské secondhandy. Do jednoho takového nás zavedla Anna a byl to naprosto úžasný zážitek!! Lucie už chce navždy chodit do takovýchto obchodů jen s Annou. Protože zatím, co Lucie lelkovala, Anna prošla celý obchod, jeden kus oblečení za druhým, našla ty nejúžasnější teplé svetry, které na světě existují a v kabince vždycky zjistila, že jí nejsou, tak je dala na vyzkoušení Thee nebo Lucii a těm vždycky byly. Po asi dvou hodinách dámy odcházely s igelitkami napchatými vším možným. Lucie si mimo jiné koupila naprosto epésní župan, který v dojo nosila vždycky ráno a večer, čímž vytvářela nádherné domácky rodinné prostření. Pan Mlynár jí díky tomu oslovoval nejúžasnější přezdívkou, kterou kdy měla. Když se mu šla občas omluvit, že nebude moci cvičit každý trénink, kvůli ramenu, které ještě není zhojené, řekl jí: v pořádku Myší kožíšku. A nebo, když už byl čas být v kimonu, zatím co Lucie byla ještě v županu, vždycky k ní shovívavě přišel, ukázal na hodinky a řekl: už je čas Myší kožíšku. A Thea? Kdybyste bývali byli viděli ty její úžasné outfity, nebyli byste bývali byli schopni ani promluvit, jak by se vám býval byl tajil dech nad tou krásou. Byla úžasná! Od těchto časů jsme se s Theou rozhodly, že už si budeme na semináře vždycky vozit dostatek oblečení, co dostatek, nadbytek, protože nejkrásnější z celého dne pro nás vždycky bylo vybírání outfitů na večer.

15991802_1752396468413986_160741684_o     15991756_1752396451747321_2024685973_o

 

KAPITOLA VI. VYSAVAČ

Nové dožo pana Mlynára jsme zbožňovali. Je skutečné krásné, všude teče úžasná tepla voda a v dámské šatně je ZRDCADLO i fén, který tam sensej nainstaloval na přání Aikisestry. Také jsme se dozvěděli, že má v dojo pan Mlynár svůj odpočívací pokoj, kde má postel a když jsme nad tím žasli, tak Rado poznamenal: Vidíte a vy jste si přály fén…

15967650_1752396508413982_462413830_o

U tohoto dojo je perfektní jedna taková věc, kterou nemají žádná dojo na celém světě a tím je, že je samočistící. Když kdekoliv uděláte nějaký bordel, stačí se otočit nebo jednou vyspat a je to hned uklizené. Do teď jsme nepřišli na to, jak to funguje. Jediné, co víme, je to, kdo uklízí tatami. Pan Mlynár má v dojo krásný malý robotický vysavač, který po každém cvičení zapne a on vysává a Maťo se dívá jak vysává. Ale nedívá se na něj jen tak, ale takovým tím pohledem pyšného otce, který kouká na, třeba, hudební vystoupení svého syna nebo tak něco. Pokud jsme náhodou zrovna pana Mlynára potřebovali najít, tak bylo vždycky jasné, kde je. Že je u dveří a dívá se na svůj vysavač. Dokonce se nám svěřil, že má takový i doma a že má dokonce v telefonu i aplikaci, jíž může sledovat, jestli vysavač odvádí svou práci dobře.

15991658_1752396575080642_386594643_o

Samozřejmě někdy se stalo, že bylo potřeba vyluxovat i tam, kde byl obtížnější terén. To se pak pan Mlynár chopil vysavače sám a zanedlouho se zase po celém dojo dalo jíst ze země. Pokud bych měla říct něco, co nás provázelo celým pobytem v Žilině, tak to byl jednoznačně zvuk zapnutého luxu.

15696856_10209400426381213_1681825535_o

Co ale pan Mlynár dovedl k úplné dokonalosti, tak to jednoznačně výhled ze svého dojo. Hned první den, když se Lucie probudila spatřila úžasný komín, což chápala jako takovou malou satisfakci za její milovaný zbořený komín v Považské.

16010591_1752396405080659_701392637_o

 

KAPITOLA VII. NOVÉ SEXY POHLEDY

Láďa z Boskovic si všiml, že při focení má Lucie s Theou vždycky stejně krásný profesionální úsměv, jak je vidět na fotce a rozhodl se, že je naučí ještě i pár dalších pohledů, například sexy pohled nebo chci tě dostat do postele pohled. Ale jaksi na nikoho na koho to zkusily to nezabralo.

16010414_1752396438413989_151606224_o      15991604_1752396561747310_461199423_o

Lucie se to hojně snažila požívat na Viktora, který si toho pohledu teda všiml a pochválil ho a pak ho ještě obě děvčata použila i na Satana, ale ten jen prošel a vůbec ničeho si nevšiml, jak bývá jeho zvykem.

15991995_1752396571747309_2074429931_o

Nicméně i sám Satan vyzkoušel nový fotografický pohled.

16009743_1752396445080655_879146298_o

Kdo má ovšem naprosto nejúžasnější pohled při focení je náš Viktor. Lucie si tuto fotku asi nastaví jako spořič počítače, plochu telefonu, plochu zdi po celém bytě a tak…

16010093_1752396441747322_3308969_o

 

KAPITOLA VIII. KOČANDA

Když Žilina už úplně zamrzla a bylo asi mínus milion stupňů, tak jsme se rozhodli, že už nikdy nechceme opouštět naše teplé samočistící dojo a chceme celé večery trávit jen v něm. Což obnášelo dojet Hepíčkem pro jídlo a hlavně pití, abychom už nikam nemuseli. Satan vždycky musel odhrabat auto a aby mu nebyla zima na ruce, tak si od Aikisestry půjčoval rukavice, ve kterých vypadal úplně jako kočanda. Dokonce se v těch rukavicích změnila i ladnost jeho pohybů. A Thea byla při nakupování vždycky neskutečně krásná. Někdy jsem si v obchodě hráli na schovku, jakože jsem číhaly na Satana a on o nás nevěděl a ani si nevšiml, že na něj číháme. Jediní, kdo si toho všiml byli ostatní zákazníci a bezpečnostní kamery.

15991443_1752396538413979_347370564_o      15991571_1752396541747312_1190311354_o

Na obědy jsem chodívali do takového pěkného podniku, kde měli majitelé všechno pod kontrolou. Třeba přesně věděli, kdo kde kdy zvrací a z čeho. A také zde Thea ochutnala slinty a moc jí chutnaly. A Satan ten zase uměl před touto restaurací zaparkovat jako nikdo jiný na světě. V řízení a parkování je fakt machr. Lucie Satanovo řidičské umění obdivuje již delší dobu. Je jediný řidič na světě, kterému bezmezně důvěřuje, protože jezdí skvěle a k tomu bezpečně. Dokonce by mu klidně svěřila i své matrace a věděla by, že by je kamkoliv dovezl naprosto v pořádku.

15991445_1752396515080648_2125414746_o

 

KAPITOLA IX. 6. DAN

Na zimní škole se ještě stalo něco naprosto neopakovatelně úžasného. To prostě takhle jdete spát s tím, že jsem na semináři 5. Danu a najedou se probudíte a jste na semináři 6. Danu. Pan Mlynár dostal 6. Dan a my všichni jsem tomu mohli být přitomni a ještě jednou mu úplně strašně moc nejvíc gratulujeme!!!

 

KAPITOLA X. CESTA ZPĚT

Na této zimní škole bylo špatné jen to, jak Thea správně podotkla, že rychle utekla a brzy skončila. Ani jsme se nenadáli a bylo tu loučení s panem Mlynárem, Radem, Viktorem, Láďou a prostě se všemi. Cestou zpět jsme vyzvedli Čakyho, který kus cesty odřídil za Satana, takže i Satan si mohl trochu odpočinout a hlavně jsme jeli úplně nejkrásnější cestou přes nejkrásnější město, kolem nádherně zmrzlého a zasněženého Váhu, kde děti bruslily a slunce zapadalo a v rádiu hrála romantická píseň a Thea nás informovala o novinkách ze světa zvířat a prostě celá cesta zpět byla krásná. Až na to že mi bylo blbě. A Satan nám dával úžasné hádanky a kvízy, ty nejvíc nejúžasnjší, které umí dávat jenom on. Nejvíc jsem se zapotili u názvu kapely, jejíž jméno se skládá z jídla, které má Thea ráda a není na zemi nýbrž ve vzduchu. Také nám Satan slíbil, že nám na letní školu doveze autem matrace, za čož mu už teď nesmírně děkujeme. :))

16010079_1752396778413955_412801825_o    16009834_1752396748413958_770439124_o

 

Díky panu Mlynárovi za úžasnou zimní školu a za to, jak skvěle učí Aikido.

Díky přátelům za skvělou atmosféru zimní školy a za to, že jsou.

-L-

Lucie • January 12, 2017


Previous Post

Next Post