AIKI sestry

17092013_1780202328966733_286650402_n

Seminář pana Mlynára v Berlíně

Aikisestra Lucie se již zmiňovala o tom, že i přes svůj útlý aikidistický věk již našla učitele z řad vyšších danů Aikikai, kterého velice uznává a chce ho následovat, proto není divu, že ho následovala i na jeho úžasný seminář v Berlíně. Byl to její první seminář za hranicí Česka a Slovenska a je ráda, že jí do světa vyprovodil právě pan Mlynár.

Do Berlína jsme se vydali našim milovaným Hepíčkem. Je to úžasné auto, které nás vždycky doveze, kam chceme a skoro vždycky ho najdeme tam, kam jsme ho zaparkovali. Navíc od té doby, co jsme Hepíčku dali jméno, ho tak nějak polidšťujeme a ono si potom trochu dělá co chce. V Praze se kupříkladu nemohlo rozloučit s jednou benzinovou pumpou, tak jsem se na ni museli párkrát vrátit. Možná, že se Hepíčku prostě jenom líbilo, jak sexy byl Satan, když mu umýval čelní sklo. Většinou se totiž této práce chopí Lucie a vypadá při tom hodně dobře, ale Satan to od ní odkoukal, ba dokonce jí i překonal.

17101680_1780158942304405_967051389_n

Cesta nám poměrně rychle uběhla, až na to, že Ivan vystresoval Lucii připodobněním větrné elektrány k vraždícímu špatně naprogramovanému počítací HAL 9000 a ona se chtěla ihned vrátit domů.

Po cestě jsme viděli spoustu míst, kam si určitě jednoho krásného dne uděláme výlet. Bohužel ale zatím z finančních důvodů stále upřednostňujeme Český Krumlov a teď nově Berlín.

Berlín nás přivítal neskutečnou přehlídkou volných parkovacích míst a mi nevěděli, kam dřív zaparkovat. Nakonec jsem vybrali krásné místo poblíž malebného parku, kde se občas v sobotu pořádají trhy pro místní obyvatelstvo.

Poté jsme se vydali k Heidi pro klíč od dojo, kde nás čekalo milé překvapení v podobě pana Mlynára. Heidi nám nabídla úžasnou pizzu, kterou dělala a ukázala nám, jaký vstup na střechu si jednou zařídíme ve vlastních bytech.

17078595_1780159105637722_553779182_n

Potom jsem šli dělat to, pro co jsme do Berlína vlastně přijeli. A to ochutnávat, jak vaří pivo v Brně.

17077941_1780159185637714_1631132961_n

Satan při této příležitosti dostal od Aikisestry nejkrásnější tričko, které kdy spatřilo světlo světa. Fotoaparát znovu zachytil jeho nový fotografický pohled, který si nacvičil posledně na zimní škole v Žilině.

17078201_1780159225637710_152860720_n

Když se všichni dostatečně společensky unavili, zašli si do auta pro věci a chtěli se co nejrychleji přesunout do dojo. V této chvíli zazněla Theina památná odpověď na Luciinu otázku jak daleko je dojo: “Kousek, jenom tady za rohem.” A pak už jsem jen šli a šli a šli, pak zazněla další Theina věta, tentokráte otázka: “Nejdeme špatným směrem?” Tak jsem se otočili a šli zase zpět. Pak Thea řekla: “Tady to taky není.” Tak jsem šli zase zpět. Pak Thea řekla: “Tady taky ne.” Tak jsem šli zase zpět… A nejlepší na celé této situaci bylo, že i kdybychom snad do dojo někdy v životě došli, tak bychom stejně neznali kód hlavní brány. Ale ukázalo se, že nějaká prozřetelnost nebo tak něco nám hrála do karet a my přišli do dojo (po hodině a půl) zrovna v okamžiku, kdy byla hlavní brána tři sekundy otevřená, protože vyjíždělo auto. Pak už jsem potřebovali jen spát. Lucie teda ještě potřebovala sebou dvakrát jebnout o podlahu, ale pak už taky spala.

Lucie by chtěla moc poděkovat Thee, že ji pomohla s batohem, když Lucii bolela strašně záda. Skoro celou cestu (kterou jsem šli špatně) jí ho nadlehčovala a pomáhala jí, což bylo až dojemné. Děkuji. A potom by taky chtěla poděkovat Satanovi, který jí batoh dokonce i vzal. Prostě když si někdo koupí klíč za čtyři éčka, tak píčujou a dělaj si srandu, ale když dojde na pomoc v nesnázích, tak jsou prostě nepřekonatelně úžasní. Děkuji.

Nejkrásnější na Berlínským semináři bylo, že začínal až v 11.00! Takže všichni měli možnost se krásně nasnídat v příjemných Berlínských kavárničkách s neobyčejně milou obsluhou. Při snídani se řešila velice těžká až filozofická témata. Jako proč je Lucie Lucie a není dortík nebo proč je Thea Thea a není drahokam, čímž jsem přišli na to, že vlastně je drahokam. Nebo aspoň polo.

Seminář byl úžasný. Jak jinak. Trochu jsme se obávali toho, že musely být zbraně. David, který si stihl již vybudovat v aikidistických kruzích velký respekt, rozhodl, že bude Jo a bylo. Aikisestra necvičila Jo od doby, kdy si zranila rameno, takže naposledy na letní škole v Považské a skoro úplně zapomněla, jak jsou zbraně pana Mlynára úžasné!! Takové přímé a úderné, jak dokládá fotografie pořízená po skončení první hodiny.

17094123_1780202608966705_1253804193_n

A samotné aikido bylo také skvostné. Nejlepší byl odpolední vstup do Ushira, ten Lucie prostě zbožňuje. Poprvé se s ním seznámila na semináři Maťa v Českých Budějovicích a zde už ho zvládala skoro levou zadní a byla při tom strašně krásná a úžasná. Ne, že by jí to někdo řekl, ale cítila to tak.

Navíc se Lucii podařil na tomto semináři vymyslet vlastní vstup z Yokomenu do Shiho nage a byla z toho velice šťastná. Když ho ukázala Thee a Satanovi, tak Thea řekla: “Tenhle vstup jsem dělali v minulé technice” a Satan se šel sprchovat.

Jak bývá na zvykem, občas se musí čekat na Lucii, než se po tréninku upraví. Pánové si toto čekání zkracovali takovou kratochvílí v podobě boje s různýma zbraněma a Satan u toho působil tak zvláštně až roztomile.

17077830_1780159312304368_1296960699_n    17078556_1780159465637686_245038249_n

17078351_1780159695637663_1159093566_n

Mezi cvičením byl velký časový rozestup, tudíž jsme se vydali na prohlídku Berlína. Na Berlíně je zajímavá jedna věc a tou je, že ať se vydáte kamkoliv, vždycky jdete na opačnou stranu, než jste měli jít. Když se nastoupí do nadzemního metra, tak jede v podzemí. Když se má vystoupit z autobusu, tak se nevystoupí, ale přejede. Dokonce i čas je tu relativní. Třeba minuta tu trvá asi deset. Všeobecně jsme se shodli na tom, že Einstein vymyslel své zákony relativity právě v okamžiku, když čekal na Berlínské metro.

17101799_1780204482299851_1049089684_n        17105407_1780200455633587_664983518_n

17105646_1780176598969306_1662430712_n

Když jsme zase jednou stáli na špatné zastávce, dokonce v protisměru naší budoucí jízdy, tak nám hodný a milý pán, který prodával kebab nabídl lízátka ve tvaru srdíček a my už pak nechtěli chodit na žádné jiné jídlo nikam jinam, než k němu. Satan se dokonce vyjádřil, že je to nejlepší kebab, který kdy jedl.

Výlet to byl vskutku krásný a všichni zúčastnění si jej nadmíru užívali, jak Lucie briskně zachytila na svém fotoaparátu.

17078626_1780178295635803_1439352947_n

Lucie ale nejkladněji hodnotí berlínské trhy, na kterých si koupila krásný klíč, ze kterého má obrovskou radost!! A to i po tom, co Thea podotkla: “Tohle sis koupila za čtyři éčka?? Takový mám doma tři…”

17078718_1780171632303136_602048159_n       17092461_1780172935636339_40769242_n

17101960_1780173872302912_1138682044_n      17092458_1780172488969717_1121625094_n

17077858_1780172022303097_1542098289_n

Jak už bývá našim zvykem, tak často a rádi hrajeme různé hry. V autobuse jsme kupříkladu hráli hru: Stotisíckrát si přesedni až přejedeš. A vyhráli jsem všichni. A naše Thea byla navíc při této hře hodně jako sexy, protože měla (mít Esterka) nový prsten.

17077881_1780200585633574_773456417_n      17101649_1780200705633562_1303532314_n

Do dojo jsme přišli přes všechny peripetie jen tak tak. A myšlenka na to, že máme jít hned cvičit nás skoro zabila. Ale jelikož byl již zmiňovaný úžasný vstup z Ushiro ryote dori, tak se do toho Lucie tak obula, že chtěla, aby hodina nikdy neskončila. Lucie je strašně ráda, když si může zacvičit s Davidem. Je naprosto úžasný. Je na stejném aikidistickém levlu, takže při cvičení s ním nemusí projevovat žádnou přehnanou úctu, kterou občas má pocit, že by měla pociťovat k hakamám. A taky s ním může jebat jak se jí zlíbí, protože krásně padá a navíc je skvělej a má ho strašně ráda. Zkrátka a dobře pro všechny tyto skvělé vlastnosti Lucie cvičení s ním vyhledává ze všech lidí na světě nejvíc, a protože navíc pořád jezdí po exibicích, tak zacvičit si s ním je pro ni svátek. Davídek to však vidí jinak. Dokonce se vyjádřil slovy: “Nejhorší je, když se blíží konec tréninku, ty už si úplně hotovej a vyřízenej a odchytne si tě přemotivovaná Lucie…”

Po tom, co skončil trénink a co se David skoro zhroutil, jsme šli na večeři, která byla hnusná. Nejlépe to vyhodnotil Satan, který si došel pro kebab. Potom, co jsem vypili par piv za čtyři eura (hodnota klíče), měla Lucie skvělý nápad, že koupíme lahváče a půjdeme pít do dojo. A tak se také stalo. Krásně jsme si poseděli a dokonce i pan Mlynár se nám tam krásně rozseděl a byl to příjemný večer.

Nutno ještě podotknouti, že když se Thea s Lucii vracely do dojo, tak šly poprvé v životě v Berlíně správným směrem a dokonce Lucie naprosto úchvatně zadala kód a brána se jim přímo rozestoupila. Kód si totiž zapamatovala, protože to byla kombinace její mámy, Satana a Ester.

Ráno nás vzbudil Satan nemilou zprávou, že Hepíčko není tam, kam jsme ho zaparkovali. Nejdřív se myslelo, že ho třeba mohl někdo ukrást, ale to nám Pan Mlynár vyvrátil a při jmenování důvodů kladl důraz na transparentní barvu auta, což tedy nevíme, co tím chtěl říct, protože Hepíčko je nejkrásnější auto na světe. Nicméně brzy se ukázalo, že se nemýlil a že auto byla odtaženo z důvodu pořádání sobotního trhu. Heidi byla tak hodná a vše nám vytelefonovala. Satan pak dělal, že si jel pro auto, ale místo toho si s Heidi rozdělil peníze a šel na svůj oblíbený kebab.

Než se Satan vrátil z kebabu pořídila Lucie s Theou a Davidem řadu uměleckých fotek. Je to strašně složité a komplexní dílo sestavené z fotek focených ve stejném okamžiku.

První ze série těchto uměleckých skvostů se jmenuje Lucie fotí zvířátka, která s námi jezdí na semináře. (Bystrý pozorovatel si všimne, že si Fero pořídil mládě)

17092455_1780202905633342_666206958_n

Thea fotí Lucii, jak fotí zvířátka, která s námi jezdí na semináře.

17078117_1780203478966618_998391539_n

David fotí Theu, jak fotí Lucii, jak fotí zvířátka, která s námi jezdí na semináře.

17035430_1780204468966519_1770046481_n

A tato fotka je z nich nejsložitější. Zde fotí Thea Davida, jak fotí Theu, jak fotí Lucii, jak fotí zvířátka, která s námi jezdí na semináře.

17078414_1780203498966616_1355212656_n

Jakoby nebylo vůbec lehké tyto skvostné snímky nafotit. Chtělo to hodně času. Občas jsme museli v nepohodlných polohách čekat na příjezd vysavače celou věčnost, aby byl v záběru, ale výsledek stojí za to.

Cesta domů utekla enormně rychle, protože jsme hráli zatím nejúžasnější hru vůbec!! Měli jsme vyprávět příběh a Thea pak zhodnotila, co to vypovídá o nás. Ale hodnotilo se jí to těžko a říkala, že s něčím podobným se ještě nesetkala. David byl v tom příběhu zhulenec v Amsterdamu s plyšovým medvědem, ve vězení s klíčem, který mu někdo strčil do prdele a nakonec zachraňoval Lucii, která byla feťačka, co strávila celou cestu životem na benzínové pumpě.

Pak bych také chtěla říct, že když se někoho zeptám, na co se doma nejvíc těší, že je slušnost říct: A na co se nejvíc těšíš ty…?

 

Díky všem :)

-L-

Lucie • March 2, 2017


Previous Post

Next Post