AIKI sestry

18553747_10213083299735965_1633907884_o

Úžasný seminář Raberta Martucciho

Sensei Thea nám za pomoci senseie Rada připravila v Bratislavě úžasný seminář, který vedl sensei Roberto Martucci a chvílema i sensei David.

Do Bratislavy se jelo zase, jak jinak, než Hepíčkem. Jelikož je Ivan velice hodný člověk, který se hezky chová ke všem okolo (a vůbec se mu to nevyplácí), rozhodl (k velkému smutku Aikisestry), že se nebudeme stavovat v Brněnské Ikee na užasné kuličky z koňského masa, protože Ikea za půl hodiny zavíra a chudinky paní prodavačky si chtějí jít také odpočinout. Vybral tedy pro večeři jiný podnik, kde si Lucie dala to, co David a Satan to, co Kuře a všichni se dobře najedli a byli šťastni.

Uběhlo dalších asi třicet let, když jsem konečně stáli před barákem Rada. Nebo o tři vchody vedle, protože od jistých dob máme problém s tím, kde přesně Rado bydlí. Ale bylo úplně jedno, kde stojíme, protože jsme záhy zjistili, že Thea ani Rado nejsou doma, protože se již najebávají, tak jsem se šli najebávat za nimi.

Blízko Radova baráku je velká křižovatka, kde se Satan ani Kuře neobtěžovali čekat na zelenou a ohrozili tak celou skupinu. Tedy i největšího exhibicionistu všech dob a tu blogerku. Naštěstí Rado si vzal oba dva nakonci zmíněné pod své křídlo a naučil je číst ve své křižovatce tak, aby přeně věděli, kde kdy bude jaká kolona aut vyjíždět a nikdo je už nemohl nikdy vystavit ohroření.

Večer jsem si krásně ustlali na tatami a Lucie si řekla, že by bylo fajn se vůbec nevyspat a být pak celý seminář unavená, tak šla nahoru za Čakym a dovolila mu, aby spal celou noc střídavě tu na jejím obličeji, tu na noze, ruce, zádech, znovu obličeji… a Čaky byl z toho tak šťastný, že štěstím až vyl.

Ráno všichni posnídali v malebném parku, jež okupoval velký mravenec, kterého Ivan tak rozdráždil, že nebohý mravenec neváhal vzít svůj telefon a zavolat posilu. Než přišli ostatní mravenci, byli jsem naštěstí po snídani a autem si to štrádovali do dojo, kde se konal očekávaný seminář. Po cestě do dojo ze stala úžasná věc, kdy Ivan řekl poprvé v životě Aikisestře cituji: “Mala si pravdu.” A to, když měla podezření, že jedeme opačným směřem, než máme. Na otázku, proč taková krásná slova Lucii neříká častěji se Satan vyjádřil, znovu cituji: “Pretože ju nemáš často.”

Na seminář přijela spousta milých lidí, jako Iveta s Maťem, Boskovičáci, spousta lidí z Chodby, zkrátka a dobře byli jsem ve velmi dobré společnosti. Před začátkem Aikisestra Lucie pilovala na Davidovi techniku, kterou jí naučil její milovaný sensej Bohouš a byla velice šikovná. Viz video.

Sensei Martucci byl naprosto, ale naprosto úžasný!!!! Jako to, co nám předával a jak nám to předával bylo něco neskutečně skvělého. Lucii naučil uvědomování si práci boků a hlavně svého centra a co víc, i centra svého partnera. Takže do teď měla Aikisestra co dělat ze svým centrem a teď ještě bude muset sledovat i centra ostatních. Lucie se trochu bála, že to na tomto semináři bude hodně o energiích a těhlenstěch věcech, ale naštěstí vždy, když nám sensei pomocí tenisového míčku ukazoval, kudy energie proudí, kde ji vzit a kam ji položit, tak v pravý okamžik uměl míček zahodit a nechat nás se jebat. Ukázal nám skvělou techniku, jak někoho hodí tak, že se skoro nepohle. Lucii se to strašně líbilo a strašně jí to nešlo, tak sensei Thea slíbila, že nás to hned na příštím tréniknu naučí.

Na oběd se šlo někam, kde se dal koupit olej proti vráskám, který si Lucie samozřejmě hned koupila a od těch dob je neobyčejně krásná. Také zde zjistila, že krásně ladí k Viktorovi a Viktor byl zase strašně šťastný, že se s Aikisestrou musí fotit.

18600522_1826078991045733_1328647468_n

Večer se šlo do místního pivovaru, kde neměli rádi psy. A Lucii bolelo v krku a nebylo jí dobře, tak Thea řekla: “Satane! Postarej se o Aikisestru.” A Satan byl tak hodný a z vlastní iniciativy zorganizoval přivolání taxika.

Okolo druhé se vrátil zbytek a Lucie by chtěla zopakovat, že ji bolelo v krku a nebylo ji dobře a pokud snad někoho vyhnala spát na koberec a následně na ulici a pokud snad někomu vzala spacák i polštář a nehezky se na něj osočila, tak to bylo jen z důvodu celkového rozpoložení.

Ráno jsem se probudili do naprosto svěžího rána. Někteří se krásně vyspali v měkkých lůžkovinách, někteří na tvrdém koberci a jelo se do dojo na nedělní seminář Roberta Martucciho… nebo jsem si aspoň mysleli, že jedeme na jeho seminář. Jak se nakonec ukázalo měl zde šikovného pomocníka, kterému se nebál občas vedení semináře svěřit.

David, jak už asi všichni víte, je v aikisistickém světě, i přes svůj útlý věk, už docela profláklý. Hodně exhibuje, hodně jezdí na semináře a dokonce senseiové, kteří ho vidí třeba poprvé v životě rozpoznávají na první pohled jeho talent. Třeba před čtrnácti dny na semináři v Českých Budějovicích se sensei Sevilleja pomocí Davida ujišťoval, že správně pojmenoval techniku. Na tomto semináři se však stalo něco neuvěřitelného. Sensei Martucci Davidovi dokonce svěřil vedení semináře!! A to na celé tři sekundy! Je to něco neskutečného, že tento mladý člověk vede semináře světové úrovně!

Když se sensei rozhodl, že má chuť zase vést seminář on, tak si vzal Davida k tabuli a on byl ten nejšikovnější uke na světě. Lucie, která byla tou dobou již knokautována, to celé pozorovala z lavice a koukala střídavě na Theu a střídavě na Davida a poznala, že Thea v tu chvíli pociťuje naprosto to samé, co ona. Neskutečnou hrdost matky pozorující své dítě, jak hraje jehně při vánočním vystoupení s názvem Narodil se Kristus Pán.

Poté, co oba senseiové skončili svůj seminář nastalo dojemné děkování sensei Thee a Radovi a odjezd domů.

Konečně jsem se stavili v brněnské Ikee na kuličky. Kuře bylo tak hodné a (také konečně) pustilo Aikisestru dozadu na sedačku a ona mohla s klidem spát. Když zrovna nespala, tak se snažila pánům zazpívat svou oblíbenou instrumentální skladbu Oxygene part 4, ale z nějakého záhadného důvodu to pánové nebyli schopni poznat, přestože ten vítr ve skladbě měla naprosto zmáknutý.

Nakonec Satan, protože má to neobyčejně dobré srdce, rozvezl všechny až před barák (hlavně teda Kuře) a to je konec úžasného semináře skvělého učitele, kvůli kterému se všichni odstěhujeme do Říma a jezdit sem budeme už jen na semináře Pana Mlynára. Jako třeba tento víkend.

Lucie • May 17, 2017


Previous Post

Next Post