Estavar 2017

AIKIsestra Lucie si jednoho krásného dne řekla, že by mohla na seminář vycestovat někam dál než na Slovensko, z důvodu toho, že cesta na Slovensko vždycky strašně rychle uteče a vůbec si neužije sezení v autě. Po dlouhém přemýšlení a zkoumání mapy, která letní škola je nejdál se rozhodla, že pojede do Estavaru. Se Satanem chvíli přemýšleli, zda třeba neletět, ale nakonec tuto podlou myšlenku zavrhli a rozhodli se, že nemůže být nic lepšího, než se autem jebat přes půl Evropy.

A dobře udělali! Cesta tam proběhla přesně tak, jak si představovali. Dokonce ještě lépe. Měli úžasný nocleh, až Lucii oči přecházely. Do Estavaru je vezli Jirka s Honzou z Budějovic, kteří měli úžasně vybavené auto, ve kterém se nacházelo vše potřebné, včetně desinfekce. Cesta rychle uběhla, protože jsme hráli spoustu skvělých her. Lucie Satanovi udělala psychologickou sondu do jeho nitra duše pomocí ověřených a vědecky renomovaných testů a kvízů, které brali v potaz velikost prstů u nohou a rukou, barvy a sklonu očí, posouzení podpisu, písma a data narození. A výsledkem tohoto dlouhého šetření bylo, že Satan je sebevědomý loser. Potom Lucie Satanovi vyčetla budoucnost z ruky a když už je nenapadlo, co jiného by v autě ještě dělali, tak se vzájemně lechtali na… ačkoliv, co je vám do toho.

Když jsem přejeli hranice do Rakouska, tak si Lucie v místním obchodě koupila nejkrásnější, nejměkčí a zároveň nejlevnější povlečení, které kdy viděla a měla z něj nesmírnou radost. Následně se smělo zastavit a udělat si piknik u Bodamského jezera.

    

A Lucie zde svou briskní němčinou a neobvyklým citem pro hudbu zazpívala místní švýcarskou lidovou píseň.

Poté už nezbývalo nic jiného, než se odebrat na nejbližší francouzskou benzinku a tam neumrznout a krásně se vyspat až do rána…

      

Po ranní příjemné snídani v příjemném prostředí jsme vyrazili na další cestu. Dostali jsem se skoro až k moři. Bohužel k dosažení moře nám po šestnácti hodinách zbývalo celých deset minut, a tak Honza rozhodl, že pojedeme radši na hrad Carcassonne, kde se Lucii i Satanovi neobvykle líbilo… v místní fontáně.

Pote se před námi objevily Pyreneje a Lucie v životě neviděla nic monumentálnějšího. Úplně se do těch kopců zamilovala. Na chvíli se musely přestat hrát všechny hry, protože Lucie musela obdivovat krásu hor a Satan, házejíce do sebe jeden Kinedryl za druhým si zase liboval v místních serpentýnách. Když se dojelo na místo, tak na nás čekali Thea s Radem, kteří se rozhodli, že nebudou šoférovat, ale že se radši vydají do Španělska, protože Rado si po týdnu zamiloval výlety a zkrátka neměl dost šoférování.

Po doražení na místo byl asi nejšťastnější Satan, protože na nic nečekal a hned si otevřel víno Špil des Járes.

    

Aikisestra měla po cestě tak velký hlad, že jí to dokonce donutilo uvařit a Satan si díky tomu neobvykle pochutnal. Aikisestra druhý den líčila své vaření Thee (která tou dobou byla již dávno ve Španělku) a říkala jí, jak to bylo skvělé a chutné a jak byla šikovná a chtěla aby to Satan potvrdit a ten řekl: Klukům zbyly těstoviny tak na to Lucie jebla sýr…

Ubytování bylo krásné. Kromě toho, že mohli všichni vařit v místní kuchyni, čehož Lucie a posléze i Thea hojně využívaly, tak bylo krásné i apartmá, v jehož koupelně se vždy a za jakýchkoliv podmínek udržoval pořádek, protože to bylo zanesené ve smlouvě o spolubydlení. Hlavně Lucie tam tedy pečlivě uklízela a nikdy tam nenechávala v rohu válet své oblečení. A když náhodou omylem ano, tak byl Satan tak hodný, že jí ho vykopnul, aby nevznikly žádné komplikace. Ale někdy se stávalo, že se Satan doma neukázal třeba dva dny a různě si přespával u přátel na terasách a veškerý úklid pak spočinul na bedrech Aikisestřiných.

Samotné cvičení bylo krásné. Franck Noel je to, co Lucie právě v Aikidu potřebuje, tudíž je to sensej, za kterým je schopna se jebat dva dny v kuse napříč Evropou. A samozřejmě nezklamal. Lucie si z tohoto semináře odnesla především to, že musí být narovnaná. Ať se děje cokoliv! Ale dost jí tedy rozrušovalo, když si takhle v klidu cvičí, trénuje si narovnanost a Satan nemá nic jinýho na práci, než ji napodobovat. Přitom si je stoprocentně jistá, že tak, jak Satan ukazuje se určitě netváří! Co na tom, že Thea jí napodobila úplně stejně jako on. Jenomže, když si na to nedávala pozor, tak přišel Franck a zvedl jí bradu. Přestože byl výklad ve francouzštině, tak se Lucie necítila být nijak moc ztracená, protože jí Satan v autě řekl přesně doslova, co bude sensei říkat a podle posunků to vypadalo, že se v ničem nemýlil. Lucii velice překvapilo, že Franck ví, kdo ona je, že ji zdraví česky, a že ví, že je z Prahy. Dokonce, když vynechala trénink kvůli celodennímu výletu, dostala vyčinění, kde byla. Naštěstí to vzal do rukou Satan a vysvětlil senseiovi, že nás Mona ztratila v horách. Naneštěstí to pak vzala do rukou Mona a vysvětlila senseovi, že nás teda rozhodně nikde neztratila.

Mezi cvičením jsme pokaždé chodívali na výlety. Většinou jsme se řídili tím, co chtěl Satan, jelikož Satan teď hodně upřednostňuje koupání, tak kamkoliv jsem šli, muselo být předem zaručeno, že tam bude voda. Jedno jestli studená nebo teplá, ale musela tam zkrátka být. Satan si doma pečlivě, podle youtubu sbalil tak, že měl na každý den jeden šulek, ale stejně celý Estavar chodil v plavkách.

Ale kdo výlety skutečně zbožňoval, to byl náš Rado. Jeden by si myslel, že toho po týdnu sjíždění Francie má dost, ale on ne. Kdykoliv byla možnost někam si vyjet tak se toho hned chopil. Kolikrát už večer plánoval výlety na další den. Většinou teda říkával že nikam nepojede, ale hned příštího dne byl na cestě na piknik, potom do Španělska, přes Francii, Španělsko, Francii a Španělsko. A to už třeba dávno bydlel ve Francii, ale zkrátka, rád se tam vracel. Jezdil tak rád a moc, až se mu úplně sjely pneumatiky na autě a musel si je nechat vyměnit. Ale to se prostě takovým výletářům občas stává.

Jednoho krásného dne jsem si udělali piknik v horách a koupali se v řece. Na tomto výletě nejvíc překvapil zase Rado, kterému se snažili Thea s Lucií a Satanem předešlého dne koupit někde plavky. Satan si vyzkoušel za něj snad tisíc plavek, ale žádné pořádné nakonec nesehnali. Ale Rado na nic nečekal a byl první ve vodě a bylo mu jedno, co má na sobě. Také zde Lucie ochutnala víno ze Satanova prsu. Když jsme to hlásili Davidovi, že existuje další tvor, který má podobnou schopnost jako David, tak byl rád, že mu to dost uleví.

      

Dalšího krásného dne jsme si udělali výlet do místních koupelí, kde si to nejvíce užíval, jak již bylo řečeno, Satan. Procházel se tam po plovárně a všechny roštěnky se za ním jen otáčely a chtěly být v jeho přízni. Vůbec nám nebylo vedro a Satanovi se z toho vůbec nespustila krev z nosu.

    

A třetí nejkrásnější výlet jsme si udělali do hor. Naše zlatá Mona, která se tam o nás krásně starala, za což jí moc děkujeme, nás zavezla na nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy byli. Nejprve se jelo autem, která řídila Mona svým úžasným umem, který jsme všichni obdivovali, protože plně zapadal do naší filosofie vpičismu. Poté se přestoupilo do autobusu, kde Lucie s Theou bravurně přeložily francouzský text o tom, jek se v horách chovat. Takže bylo potřeba dávat si pozor na kopulaci s melounem, na sázení lilků a ctít košík svého psa. A vůbec ten den jim to šlo s překlady z a do všech světových jazyků jako po másle. Rozhodly se totiž, že všechna česká přísloví přeloží do slovenčtiny a když narazily na nějaký překladatelský oříšek, tak jim Satan rád pomohl. Tudíž vznikly takové překladatelské skvosty jako:

Kdo sa s jámou jebe, sám sa do ní zjebe – Kdo jinému jámu kopá sám do ni padá

Nejeb tu píčovnu do oného – Neházej flintu do žita

Dvakrát hento, jednou oné – Dvakrát měř, jednou řež

Keď sa na to vyjebeš, tak máš holý kokot – Bez práce nejsou koláče

Nepíčuj a pal do piče – Nekřič hop, dokud nepřeskočíš

Nezajebávej ten múr píčovnami – Nemaluj čerta na zeď

Dokonce jsem si troufli i na delší a sofistikovanější přísloví jako:

Tak dlouho sa jebeš s píčovnou pro oné, až se hento ujebe. – Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

A nakonec jsem se nebáli ani s příslovími experimentovat, jako zde:

Lepší kokot v hentom… v ruke než píča na onej… streche. – Lepší vrabec v ruce, než holub na střeše.

No takže poté, co jsme přeložili všechno do naprosto čisté a spisovné slovenštiny se před námi otevřely hory a jezera nebývalé krásy. Lucie s Theou nelenily a ihned se musely vykoupat tak jak je Bůh stvořil v jezeru, které beztak před mnoha tisíci lety samy vytvořily.

    

    

    

Naše Mona se vyznačuje tím, že miluje zvířata a ona to nějak umějí vycítit nebo co, takže kamkoliv šla, tu za ní šel divoký kůň či kráva a Mona z toho byla nebývale nadšena.

Tento výlet byl pro nás všechny nejkrásnějším a všichni jsme se shodli, že jsem nikdy nebyli na krásnějším místě. Všude hory jezera, volně žijící zvířata, teplo, koupání, opalování, zkrátka den, jak má být. A abychom tento den završili jak se sluší a patří, přijali jsem senseiovo pozvání na večerní mega párty.

Zde se Lucie s Theou nemohly dohodnou která z nich si zatančí se senseiem jako první. Chtěly to zkrátka obě. Tento velký souboj nakonec vyhrála Lucie, ale Thea byla hned vzápětí na řadě, takže o nic nepřišla. Tanec si nemohly vynachválit a ještě dlouhé hodiny potom si o něm musely vyprávět. Také protančili asi čtvery střevíce s Honzou, který je pořádně protočil a s Jirkou. Párty to byla bujará, že se jedné nechtělo ani odcházet.

Ani jsem se nenadáli a byl tu poslední den. Cvičilo se Ushiro ryote dori a Lucie má tento útok zkrátka ráda od první chvíle, kdy jí ho Ondra učil, takže byla ráda. Rado ani Satan se nemohli účastnit tréninku, protože byli zrovna ve vášnivé diskusi s opravářem aut, před jehož byznysem se Radovi s definitivní platností zrušilo kolo. Pro Lucii to měla tato Radova nešťastná záležitost velké poučení. Protože. Když jste hodný člověk, nepodvádíte při kulečníku, vaříte zmrzlým lidem dobré čaje, uklízíte pozvracené záchody v Považské, tak se vám kola od auta nerozjebou na dálnici, ani v horách, ale před pneuservisem SOS.

Nastala poslední hodina, na které se Lucie strašně rozjela a v tom momentě to sensei utnul a byl konec. Aikisestra si na to stěžovala Satanovi, ale ten ji uklidnil, ať se nebojí, že teď se teprve rozjede a taky že se rozjela. Dvacet osm hodin jela.

Satan se na cestě zpět projevil jako největší ochránce a rodič všech dob. Kdyby tam nebyl, tak by Lucie asi zemřela. Dával pozor, aby se neuškrtila na bezpečnostním páse, daroval jí svůj spacák, aby neumrzla, říkal jí, co má jíst. Také jí říkal co nemá jíst… zde škoda, že ho neposlechla. Dokonce ji i hlídal, aby jako žena dobrých mravů neukazovala víc, že se v dnešní společnosti sluší. Hrál jí loutkové divadlo pomocí své ponožky, velice shovívavě jí odpovídal na všechny otázky a vysvětloval jí trpělivě koloběh života v přírodě, pomocí sena uklizeného pod igelitem zakrytým pneumatikami. Cesta zpátky zkrátka byla poučná. Dokonce nás Jirka s Honzou zavezli i do Krumlova, kam jsme se toužili celý život znovu podívat.

   

    

V Českých Budějovicích jsem si přesedli do milovaného Hepíčka a jeli do Prahy. Po cestě měl Satan pro Lucii připravený ten nejkrásnější dárek. Slavnostní večeři v McDonaldu, takže celá cesta se skončila tak jak započala a kruh se uzavřel.

Velký dík klukům, že nás tam dovezl.

Dík Thee za to, že se nebála připustit mě ke svému vaření.

–L–