Letní škola Pana Mlynára v Žilině!

To se takhle Lucie s Theou vrátily z Estavaru a neměly do čeho píchnout, tak se rozhodly, že nebudou na nic a nikoho čekat (ani na Satana, ani na Rada, kteří nechápeme proč, museli v tak důležitý čas pracovat) a hned druhý den vyrazily na letní školu pana Mlynára do jeho krásného dojo v Žilině.

Dojo pana Mlynára prošlo od zimy spoutou změn. Přibylo pár nových elektronických přístrojů jako naprosto epésní pračka, dále sušiška, dále nový fén – zde bych chtěla velice pochválit Maťa za výběr fénu, protože takové dělo nemá ani moje kadeřnice. Ani kadeřnice mojí kadeřnice. Ani kadeřnice kadeřnice mojí kadeřnice. Zkrátka a dobře, fén, který pan Mlynár opatřil dámám do šatny je tak skvělý, že podobný vlastní jen možná nějaký největší světový vlasový mág ve spojených státech a teď nově ho vlastní ještě Honkadori dojo.

To je on!!!!

Ale co si budeme povídat, dojo pana Mlynára nemá jen samá pozitiva. Je na něm trochu znát, že v něm chybí dámská ruka. Nikde zde nenajdete žádné serepetičky, zbytečnosti a různé nepotřebné věci, na které sedá prach. Lucie s Theou se proto rozhodly, že tam panu Mlynárovi vytvoří takové to teplo domova, které umí vytvořit jen ženy. Postupně mu dojo začaly krášlit. Každý den něco přidávaly a vždy napjatě čekaly, až si toho pan Mlynár všimne, a co na to bude říkat. Nevšiml si.

Napřiklad koupily nádhernou kytku a postavily jí po kamize na nejčestnějsí a nejviditelnější místo v dojo. Na okno, které člověk míjí, když čtyřicetkrát denně stoupá a zase klesá po schodech. Vždycky s napětím sledovaly, jestli se na kytku pan Mlynár podívá. Nepodíval.

Zde je ta nádherná květina, která zdobila dojo po dobu našeho pobytu. Po skončení letní školy si jí Thea vzala domu se slovy, že by tady ta kytka zdechla a nikdo by si toho ani nevšiml.

Za barákem, ve kterém je dojo, jsem našly tuto kytku, tak jí chceme příště naložit do dodávky a přivést k Maťovi, aby si všiml, že mu zvelebujeme dojo. Tak uvidíme, jaká bude reakce. Ale myslíme si, že si jí stejně nevšimne.

Dále Lucie našla čistě náhodou, když prala –  ne, že by tam nějak více šmejdila, ale prostě tak náhodou našla krásný obraz. Nejkrásnější obraz, který kdy viděla. Pan Mlynár si po dojo vystavil aikidistické fotky a Lucie za pračkou našla prostě něco, co se slovy nedá popsat. Je to něco jako naprostá harmonie a soulad žáka s učitelem. Obraz naplněný láskou, která z něj přímo prýští. Proto nechápala, že není mezi vystavenými obrazy. Vzala ho tedy a dala na dobře viditelné místo. Dokonce, když jsme jednou přišli najebaní domov, tak jsem z tohoto díla vytvořili plastický 3D obraz a marně jsem čekali na pochvalu pana Mlynára za výzdobu dojo. On totiž… nevšiml si toho.

Co se týká cvičení, tak zde se Lucii povedla jedna technika udělat správně tak, že jí i Láďa z Boskovic pochválil a byl z toho v šoku. A potom se jí povedlo…. aha, tak to je asi tak všechno. Víc už se jí nepovedlo nic. Maťo totiž na nás měl celý týden, takže vymýšlel všechny možné nejkrásnější kombinace technik a vstupů, které Lucie zatím třeba nikdy neviděla ani na tom… youtubu. A navíc se nám na letní škole věnoval tak, že opravoval i nejmenší niance, takže člověk pojal podezření, že neumí nic. Což vlastně nakonec nebylo jen podezření, ale holý fakt.

Pan Mlynár byl prostě skvělý, jak už bývá jeho zvykem. Na celé letní škole vytvářel úžasnou atmosféru a jakékoliv přání bylo předem splněno. Hodně se mi líbí, že si na nic nehraje a nebojí se porušovat všechny zajeté konvence a doporučení. Jako třeba, že boken je výsostný nástroj, o který se nikdy neopíráme jako o hůl.

Za toto všechno, co pro nás dělá, dostal 8. Dan Letenské AikiPonny Federation a titul 1. Shihana.

Kromě Viktora, který byl na letní škole zase neuvěřitelně krásný a sexy, a kterého Lucie prostě zbožňuje, se zde ukázal i Myjavčan se svojí kabelkou. Nebo pánskou taškou, to je jedno. Zkrátka. Lucie zde měla také svou kabelku a tyto dvě tašky k sobě zahořely mladou a nezkrotnou láskou. Kdykoliv jsme je hledali, bylo jasné, kde jsou a co spolu dělají. Peťo dokonce prý slyšel, když spal, jak mu za hlavou jeho taška rozepíná zip mojí kabelce. Když to na ně přišlo ve dne, tak jsem je zakrývali, aby měly soukromí. Nicméně Peťo se projevil jako vzorný opatrovník a zajímal se o to, jestli Aikisestřina taška dostala své kabelkové dny. No tak nedostala. Takže teď s Myjavčanem řešíme takové příjemné starosti. Ale mně je třeba úplně jedno, jestli se nám narodí kabelka nebo pánská taška (která vypadá jako kabelka), důležité je, aby potomek našich kabelek byl hlavně zdravý.

     

V pátek přijel Rado se Satanem. Rado dorazil už v průběhu dopoledního tréninku, a ač byl unavený z práce, přivezl si s sebou strašně dobrou náladu, což ocenila Lucie během cvičení. Po dlouhé době si s ním zacvičila a bylo to skvělé. Dokonce pan Mlynár řekl, že jediný Rado (ale určitě myslel i Lucii, jen to prostě zapomněl dodat) to cvičí dobře. Nebo aspoň, že dobře stojí před tím, než se začnou pokoušet cvičit… prostě teď mi tak nějak dochází, proč nejmenoval i mě.

Satan dorazil večer a už bylo načase teda. V sobotu koupil Lucii zmrzlinu, ale chtěl, abychom si jí snědli v místní kašně na žilinském náměstí. Lucie si zprvu myslela, že je to proto, že Satan má teď hodně rád vodu, plavky a vůbec tyhle vodní radovánky, ale nakonec jí došlo, že je to vlastně kvůli tomu, že Lucii zmrzlina všude tekla. Po rukou a na sukni a po nohách. Takže Satan jen dobře vyhodnotil situaci a poslal Lucii jíst zmrzlinu doprostřed kašny. Čaky byl tak hodný a při mytí Aikisestře držel sukni.

    

Satanovi ještě zbylo pár pytlů výborného francouzského vína, takže páteční najebávací párty byla bujará. Kromě toho, že se pilo víno neobvyklým způsobem viz foto, tak se hrála i skvělá pantomimická hra, ve které vynikal především Viktor, který nám ukázal, jak vypadá v jeho pantomimickém podání  inteligentní vysavač či umělé oplodnění.

    

Nastal poslední den a před Lucií se objevila velká výzva a to, dělat Ivetě ukeho na druhé kyu. Byla již po čtrnácti dnech cvičení dosti unavené a trochu se toho obávala a svěřila se se svými obavami Radovi. Ten, aby ji uklidnil, tak odvětil: “To je dobrý. Jsi jen uke, takže je na tobě veškerá zodpovědnost a jestli to zkazíš někomu z našich lidí, tak ťa rozjebem.” Čímž Lucii dosti uklidnil.

Již při hanmi handachi waze si Lucie zvrtla při pádu palec tak, že týden nechodila. Ale bolest, která jí provázela celým zbytkem zkoušky, na sobě nedala znát, takže všechno dobře dopadlo a Iveta krásně obhájila 2. kyu. Iveta byla nesmírně šikovná, protože jak říká náš Ivan: “Dobrý uke, nespravíš nič”.

Dále gratuluji Zdeňce a také Dance, která se stává nositelkou hakami a potom malému Viktorovi, který skládal první zkoušku a někdo ze starších aikidistických spolužáku (nebudu jmenovat) se vyjádřil, že bychom mu měli zlámat ruce i nohy, protože za pár let je z něj další Viktor.

Před koncem letní školy jsme si ještě spravili pár velice hodnotných skupinových fotek na památku a rozjeli se do svých příbytku.

 

Ten největší možný dík panu Mlynárovi za všechno!

-L-