AIKI sestry

24726452_10213862516013766_610397111_o

Seminář Gouttarda v Drážďanech

Takže dobrý den.

Naneštěstí se v nedávné době stalo, že jsem se při tréninku zranila a nemůžu cvičit. Tímto omlouvám absenci příspěvků na Aikisestrách. Bolí mě ramínko a mám vyhozenou klíční kost, ale už je to lepší. Všem děkuji za spoustu dojemných dopisů, ve kterých mi přejete brzké uzdravení. Je jich nespočet. A velice si toho vážím. Také děkuji za spoustu dárků, které mi posíláte a zároveň děkuji firmě KIMONA NA MÍRU za zaslání sponzorského daru ve formě tří kimon na vyzkoušení a napsání recenze. Brzy se na našem blogu objeví. Dále děkuji firmě STAY BEATIFUL za dárek ve formě potuodolné kosmetiky. Také se brzy na mém blogu objeví recenze.

Jinak můj zdravotní stav se lepší a já doufám, že se již brzy shledáme na tatami.

Nicméně výlet do Drážďan na seminář Gouttarda jsem si nemohla nechat ujít. Sice jsem necvičila, ale zato mi zbylo dost času plně si užít vánoční radovánky v tomto městě, které vyústily v předsevzetí, že bych se už prosím nikdy v životě nechtěla účastnit žádných vyhlášených vánočních trhů. Ani jiných věcí s tím spojených, jako třeba čekání čtyř hodinové fronty na bankomat nebo deseti hodinové fronty na záchod v nákupním centru.

Do Drážďan se jelo ve skvělé sestavě, jak deklaruje fotografie pořízená tradičně z auta. Cesta utekla nezvykle rychle, protože Drážďany jsou za humny. Po příjezdu se pánové odebrali za cvičením a dáma se odebrala na nákupy, a jak již bylo řečeno výše, nezvykle si to užívala. Ale i přes ty davy lidí, kteří přijeli nevím proč a nevím za čím, protože nic nebylo levnější nebo krásnější, než u nás, jsem si koupila nádherné oblečení, protože se mi po dlouhé době naskytl nějaký ten čas pro sebe. Ale samozřejmě, když jsem večer v hotelu dělala pánům módní přehlídku a postupně jim ukazovala všechny své celodenní úlovky, tak jejich slova zněla nějak jako: “A teď máš co jako na sobě novýho?” Nebo, když jsem jim ukázala nejkrásnější dlouhý svetr zvaný kardigan, pro který vůbec nebylo lehké se v davu probojovat, tak na to reagovali slovy: “A to je jako dobrý k čemu?”

24726415_1933654800288151_1392090847_o

Ale nejkrásnější věc kterou jsem si koupila mi pomohl vybrat Satan. Je to úžasná černá sukně, která byla náhodně objevena v metalovém obchodě poté, co jsme se vraceli z oběda. Prostě nejvíc, ale nejvíc nejúžasnějším sukně, která kdy spatřila světlo světa! Když jsem si ji na sebe přiložila, tak jsem měla obavu, jestli v ní nebudu vypadat až moc jako princezna a svěřila se tím Satanovi. On se rozhlédl po obchodě s černým oblečením, metalovými doplňky, zaposlouchal se do detíčka, které hrálo v pozadí a jen poznamenal, že je dobře, že mi tady nikdo nerozumí a už u paní prodavačky vybavoval, jestli si ji můžu zkusit. Ještě, že tam byl se mnou, protože zkušební kabinka byla ve tvaru rakve a uvnitř nebylo světlo a já bych tam nikdy, nikdy, nikdy bez jeho asistence a podpory nevlezla. Sukně mi samozřejmě nezvykle slušela a ať si metalisti říkají, co chtějí, vypadám v ní jako princezna.

24946129_10213862516293773_1237899521_o        24819079_10213862516213771_1013994124_o

Zatímco jsem v obchodě prožívala nezvyklé zážitky, pánové u nedalekého obchodu s hudebninami prožívali také nevšední zážitky při výběru gramofonových desek. Davidovi dokonce vznikla letošní vánoční fotka, kterou muže rozdávat jako vánoční přání a PFko. Aby nedošlo k nějakým nesrovnalostem, tak v druhé ruce drží drážďanskou štolu, kterou jsem mu na líbezných trzích na přání opatřila pro jeho tatínka, kterého už dlouho chceme všichni poznat.

24825925_10213862516493778_450295284_o

Pro pamětníky nebo spíše nepamětníky přikládám i Davidovu vánoční fotku, která byla pořízena minulý rok v Boskovicích na panu Mlynárovi. David má zkrátka tento čas před vánocemi rád.

15608429_1738274823159484_366012792_o

Když už byly zmíněny vánoce, tak ještě nutno podotknouti, že jsem si na trzích udělala radost koupí ozdoby na stromeček, která se Satanovi tak zalíbila, že ji nosil na sobě po celý čas.

24818950_10213862516773785_181326653_o

A Satan mi také udělal radost a to koupí nádherného šperku. Protože Satan moc dobře ví, že jestli ženě udělá něco radost, tak jedině náušnice ve tvaru zubů.

20226324_10213862517253797_1104200835_o

Viktor ještě stihl pořídit krásnou fotku mě a Davida.

24819040_1933654786954819_1289913208_o

A pak se den nachýlil a bylo načase vyrazit do malebného hotýlku, který tentokráte vybíral náš Viktor. V poslední době jsme si z hledání hotelu udělali soutěž o to, kdo najde bizarnější hotel. Já jsem minule v Ostravě laťku nasadila hodně vysoko, ale Viktor se tím nenechal znepokojit a hravě mě přeskočil. Měl totiž jasný plán na výhru, jelikož teď studuje tu sociologii, tak si dovedl lehce spočítat, že velice důležitou a nedílnou součástí každého správného hotelu je hoteliér. A Viktor nám opatřil takového hoteliéra, až oči (možná spíš uši) přecházely.

Hotel nesl libý název U Napoleona, z čehož jsem měla pro svou obsesi nesmírnou radost. Prvotně mě hned uchvátila místní výzdoba, která skýtala pohled na Napoleona, na jeho maršály i na jeho protivníky.

24740267_10213862515493753_1328179766_o      24819193_10213862515613756_1406054399_o

24740052_10213862515773760_1055287579_o

Druhotně nás pak všechny uchvátil již zmíněný pan hoteliér, který toho v životě stihl tolik a navíc měl strašně velký záběr od potápěče (lidí) až po Oberführera SS. Do toho stihl být revolucionářem, sběratelem umění a obrazů, právníkem, politologem, vykladačem zákonů, ale hlavně to byl nesmírně milý člověk, který by se snad nikdy nedokázal rozčílit nebo snad někoho finančně natáhnout.

24726194_10213862515373750_2043652330_o     24726428_10213862515133744_601155556_o

24883093_1934447903542174_803173329_o

Užili jsem si s tímto milým člověkem krásný večer. Pokaždé, když jsem chtěli pivo, tak bylo hned k mání převratnou rychlostí. Večeře byla výborná, zvlášť vypíchnout bych chtěla hovězí polévku s játrovými knedlíčky, která mě vrátila do doby dětství a babiččiny koupelny a poté do doby učení a praxe na třetí interně na Strahově. David s Viktorem se nemohli jeho vypravování nabažit, tak s ním vysedávali ještě dlouho, dlouho do noci v doprovodu Davidova rytmického poklepání nohy. Poté, co se zdrceni vrátili, si Viktor poprvé v životě řekl o obejmutí…

Pokoje mám Máňa dala k dispozici tři. Davidův pokoj byl nejcharismatičtější. Měl v něm niku, ve které jsme, poté, co se vrátil opožděně z večeře, ztvárnili utrpení Ježíše Krista.

24463425_1920610374623430_1854586237_o

Na tomto hotelu byl zajímavý systém vytápění, který měl pán dobře promyšlený. Já moc těmto technickým věcem nerozumím, ale Satan mi popsal, jak to přesně pán dělá a musím uznat, že je to velmi šibalský způsob.

Ráno jsem někteří nemohli vůbec dospat, jak jsem se těšili na hojnou snídani, kterou nás pán pohostí. Čaky se vyspal znamenitě a David, nebýt Aikisestry a jejího šetrného probuzení, tak skoro zaspal.

24819195_1933654766954821_464571266_o

Po snídaňových hodech se vyrazilo zpět do Drážďan. Pánové šli cvičit a já za kulturou. Ale za tak krásnou! Nechuť k místním trhům vzrostla natolik, že jsem si na internetech našla, že v Drážďanech je nějaká skvělá výstava toho, jak vypadalo město v roce 1945. A jelikož mě tato tematika zajímá, vydala jsem se tam. Obnášelo to jet třicet let tramvají a autobusem, a když jsem dojela k naprosto epésní budově bývalé plynárny a ptala se na výstavu Drážďan v době války, bylo mi řečeno, že skončila před půl rokem a teď vystavují expozici Drážďany v době Baroka. Tak jsem si řekla OK, když se sem tak dlouho jebu, tak sem dejte lístek. Paní řekla 11 éček a já cože? A ona 11 éček a já OK…

A byla to nejúžasnější, ale skutečně bez legrace, nejúžasnější výstava, kterou jsem kdy viděla. Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího. Po celém obvodu vnitřku plynojemu byl 360° obraz Drážďan 105 metrů široký a 27 metrů vysoký, na kterém se střídal den a noc. Do toho kolem byly slyšet zvuky města jako ruch na trhu, vytí psů, dětský smích, sekání trávy, bouřky, zvonu kostela, mrouskání koček a to celé bylo podbarveno barokní hudbou evokující, že jsem fakt v Drážďanech v té době. Dokonce se mohlo vystoupit na 15 metrů vysokou konstrukci, kde se na obraz shlíželo v poměru 1:1 a měli jste pocit, že stojíte na věži a díváte se na město. Neskutečný zážitek. Všem doporučuji to vidět! Pod video dávám odkaz.

24475037_1933654746954823_1045085382_o    24623791_1933654740288157_289741064_o

24623689_1933654763621488_1712653608_o    24818868_1933654743621490_1346108782_o

Když pánové docvičili, tak se vyrazilo na cestu domů. David se teda ještě po cestě stihl zpotit v indické restauraci a pak už jsem si jen libovali, jaký je to z Drážďan kousek.

24623688_1933654750288156_277804315_o

Na závěr přikládám nejepičtější fotku celého semináře a to ruce našeho Dadíska poté, co docvičil s bokenen na Gouttardovi.

24726452_10213862516013766_610397111_o

 

 

Odkaz na muzeum:

https://www.asisi.de/de/panoramen/dresden-baroque/photo-gallery-de.html

 

-L-

Lucie • December 5, 2017


Previous Post

Next Post