Letní škola Pana Mlynára 2018

Aikisestra Lucie vyrazila v srpnu roku 2018 na svou oblíbenou letní školu svého oblíbeného učitele Pana Mlynára a bylo to zase jak jinak, než echtovní.

Lucie celou tuto slovenskou dovolenou chtěla koncipovat tak, že se na Slovensko vyjede už v pátek, celý víkend se bude výletit a poznávat krásy Slovenska a slovenských vyhlášených kúpelí a v pondělí se dojede (zcela odpočatě) na letní školu do Žiliny. Satan to chtěl koncipovat tak, že se v pátek pojede na letní školu Dušana do Martina (a zcela rozbití) přijedeme v pondělí na letní šlolu. Nakonec jsem se shodli na kompromisu, že bude lepší, když uděláme, co navrhuje Satan.

A nelitovali jsme. Dušan byl velice milý (což mu nebývá podobné) a předváděl na tatami skvělé věci (což mu bývá podobné). Dal nám skvělý tip na místní štrkovisko, kde si Lucie mohla, při troše fantazie, užít mezi tréninkama i něco jako kúpele. Na seminář přijel i Frankovič se svými krásnými dcerkami, které se večer vždy staraly o to, abychom měli co pít a byly schopné nosit nám třeba deset drinků za sekundu.

Po skončení Dušanovy školy vzal Satan Aikisestru a Ester na poznávání krás Slovenska. Zejména okolí Kočkovic, kde to vypadalo na chlup stejně jako u Severního moře. Nemít GPS, tak se spletu a nevím, kde jsem. Měli jsem jen jeden den na odpočinek a regeneraci a proto jsem ho využili tak, že večer ani Satan ani Aikisestra nemohli chodit.

 

      

      

      

A pak to přišlo. Vyfasovali jsem klíče od dojo a najednou jsme byli doma. Dojo pana Mlynára Aikisestra skutečně zbožňuje. Akorát je na na něm stále vidět, že potřebuje ženskou ruku. Maťo se teda snaží dojo zateplit… to nemůžu říct… pořídil do něj nové křeslo a knihovnu nabouchanou samými skvělými tituly. Ale stále to není úplně ono. Všichni jsme se shodli na tom, že by to chtělo něco víc, chtělo by to něco takového trochu zenovitějšího. Proto Lucie nelenila a natrhala do dojo luční kvítí. David nelenil a natrhal do dojo místní stromy. A Satan, ten jako třešnišku na dortu zavěsil do volného prostoru hamaku. A nejednou jsme měli pocit, že energie v dojo príští všemi směry!! Naše odpočinkové mezitréninkové seance vypadaly tak, že někdo ležel v hamace, někdo četl knížky z místní knihovny, jiný pil kávu či čaj, další rozjímal a do toho všeho se ozýval krásný melodický hlas flétny v ústech Aikisestřiných. Byla to radost. Připadali jsem si jako v rajské zahradě. Jako v oáze, jako v Nirváně.

      

    

(Tomuhle bordelu v dojo dal Maťo zelenou a my mu za to moc děkujeme)

Ještě je třeba vrátit se k místní nově vzniklé nadupané knihovně. Aikisestra s Viktorem si velice oblíbili knihu 999 otázek a odpovědí, kterou se bavili skoro celý čas. Aikisestra se těší, že na zimní škole tuto knihu zase vezme do ruky a doufá, že tehdy už bude dál. Že pochopí, co je jsoucno, absolutní vědomí v nevědomí, a že v tu dobu už její myšlení bude jednobodové.

V knihově se kromě knih daly najít i skvěle a poučné DVD nosiče. V jejich pouštění se osvěčil zejména Viktor, kterého byla radost při výměmě disků pozorovat. Pokud se mu náhodou podařilo všimnout si, že film, na který se dívá vlastně vůbec neběží, mohli jsme si pak užívat Satanova simultálního překládání bojových kat.

Se svými zenovými schopnosti jsme se neorientovali pouze fenkšuej výzdovu interieru, ale naše schopnosti dosahovaly, jak dokládají fotografie, mnohem dál. Stali jsme se dokonce zenovými mistry.

     

       

        

Ale všechno tohle, co jsme během letní školy zvládli, bychom nikdy nedokázali bez Kačenky. Byla nám tak důležitou pomocnicí na naší žilinské cestě za poznáním a osvícením, že na konec článku musím umístit její poselství. Kačenka nám hodně otevřela oči. Začali jsem si více všímat providerů, kteří mám nabízejí telefonické služby a všichni chceme přejít k Sandalphonu. Také se nám podařilo několikrát během letní školy v pozdních večerních hodinách, když jsem se vracívali z hospod, aktivovat Archanděla Uriela. A Viktorovi se dokonce díky Kačence podařilo najít si holku.

    

Tato letní škola byla zajímavá i v tom, že jsem se neomezili čistě na pití piva, ale všemožně jsem experimentovali s drinky. První místo za nejzajímavější drink vyhrál Viktor, který si nechal umixovat drink podle staré receptury. Tento drink se pil ještě v dobách potápějícího se Titaniku.

      

Lucie si na tréninku naneštěstí podvrkla palec a musela dva treninky vynechat. Po zbytek semináře si potom musela palec lepit náplastí, což nebylo vůbec hezké ani estetické, protože lepidlo bylo všude na kůži. Naštěstí byl na semináři i Rado, který měl vždy po ruce benzín.

Aby jí to nebylo líto, šla nakupovat a koupila si nejúžasnější halenku, která jí neobyčejně slušela. Teda vlastně nejenom jí.

      

Cvičení každodenně začínalo o půl hodiny později, než jsem byli z minulých let zvyklí. My jsme každé ráno nemohli dospat, jak jsem byli celí natěšení. Naštěstí tu byl Satan, který nám čekání na trénink uměl zpříjemnit tím, že předváděl takové zvlážtní divadlo. Byla to něco jako divadelní inscenace, kterou sám napsal i zrežíroval a dokonce v ní hrál i hlavní roli. Bylo to o psychicky narušeném jedinci, který se snaží složit kimono…

Ani jsme se nenadáli a byl tu konec našeho žiliňského pobytu. Aikisestra z toho byla tak smutná, že svůj smutek musela utopit v lahvi… ve třech lahvích vína… Šla spát asi v šest ráno asi za tři minuty jí vzbudili Satan s Theou… Ale jelikož se jí za toto nemilé probuzení moc hezky omluvili, tak jim to samozřejmě odpustila.

Do zimní školy zbývají ještě čtyři měsíce.

 

Díky Maťo za vše!